Mezi stromy funguje pospolitost podobně jako u lidí nebo jiného živočišného společenství. Na povrchu mnohdy vidíme jednotlivé solitéry, avšak pod povrchem při detailním průzkumu odhalíme velmi propracovaný systém, který by se dal svou komplexností přirovnat k lidské nervově soustavě.
"Wood Wide Web", jak jej vědci nazývají, začal vznikat před miliony let díky mykorhizním houbám a jejich myceliálním sítím, které tvoří a které odhadem propojují až 90 % rostlin na planetě. Jejich prostřednictvím spolu rostliny a stromy vzájemně sdílí cenné živiny, vodu a beze slov komunikují, aniž bychom o tom měli tušení. A doposud o této komunikační síti opravdu víme jen zlomek. Je to skutečný tajný život stromů (a rostlin obecně), jak tento ekosystém ve stejnojmenné knize popsal německý lesník a publicista Peter Wohlleben – stojí za přečtení.
Rozumím řeči tvého kmene
Jak si nejlépe představit jazyk stromů a ostatních rostlin? Způsobů je hned několik. Zastavte se někdy v lese mezi stromy a chvíli pozorně nasávejte atmosféru okolí. Co svými smysly vnímáte? Hučení, vůně? I to jsou některé komunikační projevy stromů, skrze které si vzájemně předávají důležité informace. Mohou to být také jemné vibrace nebo jiné signály pro člověka nerozlišitelné.
Diskuzi stromů jen stěží laicky porozumíte. Část komunikace totiž probíhá i pod zemí pomocí kořenového systému a houbových mycelií, která obrůstají kořeny stromů a rostlin.
Díky výzkumům z posledních pár desítek let nicméně víme, že rostliny, které jsou zapojeny do tohoto podzemního "internetu" dokáží například reagovat na napadení parazity lépe než rostliny, které komunikují pouze pomocí pachů. Zjednodušeně řečeno, pokud v záhonku pěstujete několik rostlin a jednu napadne parazit, sousední rostlina dostane tuto informaci rychleji pomocí kořenů než pomocí vůně.
Ačkoliv leckdo žijící v městské džungli může nad těmito tvrzeními zdvihnout obočí, některé primitivní kmeny v Amazonii mají i bez vědeckých důkazů tuto složitou vztahovou strukturu v přírodě dávno zakotvenou ve vlastním jazyce. Stromy chápou jako živé bytosti, hovoří o nich vždy ve vztahu s bezprostředním okolím a dokonce věří, že vnímají újmu a "křičí" při kácení.
Například vůně čerstvě posečené trávy je de facto křikem rostliny o pomoc. Travina začne vylučovat směsici látek – často alkoholů nebo esterů alkoholů, kterou signalizuje okolním rostlinám, že se mají připravit na obranu.
Ano, i rostliny se umí bránit. Nečekejte ale, že by vás jako v nějakém fantasy filmu obepnuly šlahouny a stáhly pod zem. Každá rostlina obsahuje látky, které nejsou většinu života aktivní nebo se tvoří jen v určité fázi. Například při požírání býložravcem může rostlina vytvořit látky, díky kterým zhořkne na jazyku tvora a odradí ho před další konzumací. Může také vytvořit přírodní insekticid, který zahubí škůdce. Anebo vypustí do okolí speciální vůni, která přiláká predátory, kteří se například daným druhem škůdce živí.
TIP:
Podpořte díky mykorhize přirozené společenství stromů na vaší zahradě, lese nebo třeba v sadu. Pro většinu jehličnatých a listnatých okrasných stromů je vhodným doplňkem péče přípravek ECTOVIT. Ovocné stromy ošetřete přípravkem SYMBIVIT Universal. Přesné dávkování je součástí návodu, nicméně se nebojte, rostliny těmito 100% přírodními prostředky nemůžete předávkovat. Spíše jim pomůžete zajistit ještě lepší rozvoj mykorhizy.
Matky-ochranářky a stromy-informátoři
Kanadská bioložka Suzanne Simardová během svého třicetiletého výzkumu přišla s překvapivým zjištěním. Podle ní stromy ve společenství vytváří lokální organizační centra, jakési "úřady", které vznikají okolo starších dospělých stromů. Jsou to skutečné matky lesa, ochranářky, které dohlíží skrz svá propojení klidně i na stovky okolních stromů. Dokáží tak distribuovat živiny a vodu efektivně ke svému potomstvu nebo jim třeba pomoci přežít nepříznivé podmínky. Jakmile zemřou, mohou zároveň poslat své živiny ostatní mladším stromům v okolí a předat jim vlastní geny.
V rámci společenství existují také stromy, které plní roli informátorů. Předávají prostřednictvím myceliálních sítí informace, které například mohou ostatní stromy v okolí včas informovat o nebezpečí – třeba v podobě náletu kůrovce.
Celé toto složité propojení dává stromové pospolitosti jasnou kolektivní výhodu a odolnost vůči nepříznivým podmínkám a vlivům. Efektivní společenství lesa je nicméně les smíšený z různých druhů stromů. Bohužel lidské nepochopení přírody tento ekosystém výrazně narušuje. Mýcení a nahrazování původních smíšených lesů jednodruhovými ohrožuje schopnost nových kusů zapojit se do systému. Jsou méně odolné a také náchylné na stejné nemoci a škůdce, což rozhodně není dlouhodobě udržitelné.
Co můžeme dělat? Nepřispívejme ničení tohoto křehkého ekosystému přírody. Naopak. Učme se přírodě více naslouchat, chránit její přirozenou podobu. Vyzkoušejte pár našich tipů:
- Na vaší zahradě vyhraďte kus zeleně, kterou ponecháte dlouhodobě bez zásahu, ať už jde o trávník nebo část trvalek.
- Zamyslete se nad tím, zda je nutné přesazovat nebo rozsazovat některé stromy či rostliny tak, jak se vám líbí více, a není třeba jiná, šetrnější cesta – třeba dané místo doplnit lavičkou a vytvořit zde tak útulnější zákoutí apod.
- Nechte mladé semenáčky u jejich rodiny. Starší rostliny se o ně postarají efektivněji, než byste to zvládli vy.
- Nevytvářejte jednodruhová společenství. Skupiny smíšených druhů rostlin a stromů mají v přírodě svůj důvod, který jsme si už vysvětlili. Navíc v organických zahradách působí nejlépe.
Zkrátka dejte přírodě šanci, uleví se jí a odmění se vám svou přirozenou krásou.
Moc hezky to v animovaném videu celé ztvárnila BBC, tak se mrkněte:
Napadají vás nějaké další tipy, které se vám v péči o váš kus zeleně osvědčily? Podělte se s námi o ně.
