Vliv mykorhizy na správný růst a kvalitní vývoj bonsají

Bonsaje a japonské zahrady

Mykorhiza je charakterizována jako symbiotické soužití hub s kořeny vyšších rostlin. Dlouhou dobu byl její vliv na správný růst a vývoj bylin, stromů či keřů podceňován, nakonec se ale ukazuje, že 90 % všech rostlin je tzv. mykorhizních. To znamená, že mohou mít na svých kořenech symbiotickou houbu, která s daným druhem žije v dlouhodobém partnerském vztahu.

Princip mykorhizy je založen na jednoduché spolupráci. Rostlina dodává houbě uhlíkaté látky (tzv. energetické zdroje) potřebné pro její růst, houba zas na oplátku rostlině vodu a v ní rozpuštěné minerální látky. Prakticky to znamená, že symbiotická houba navyšuje díky svému rozsáhlému myceliu absorpční plochu kořenového systému rostlin, a to až 700x. Běžný způsob pěstování bez aplikace mykorhizních preparátů vypadá tak, že rostlina čerpá vodu a živiny pouze z malého objemu půdy. Tento stav je dán omezenou kořenovou sítí, která dosáhne jenom do určité vzdálenosti. Za její hranicí je pak půda nestabilní a mnohdy i eroduje. Zároveň platí, že velká část výživy po rozpuštění ve vodě prosakuje půdou v důsledku nevyužití rostlinou a dostává se do spodních vod, které znečišťuje. Pokud dopřejeme hospodářským plodinám anebo i okrasným rostlinám (bonsaje nevyjímaje) některý z přípravků firmy Symbiom, situace se radikálně zlepší. Zvětšení absorpčního povrchu kořenového systému má za následek to, že rostliny mohou přijímat lépe a ve větší míře nejen vodu a živiny, ale houbová vlákna zajišťují také větší biologickou aktivitu a stabilitu okolní půdy.

Aby byl systém pěstování rostlin s mykorhizními přípravky úplný, musíme zmínit také další dva preparáty, které tato společnost vyvinula a na trh jako doporučenou „trojkombinaci“ dodává. Prvním z nich je přípravek Plantasorb, který zadržuje půdní vlhkost, druhým pak živiny postupně uvolňující hnojivo Conavit. Mykorhizní houby dělíme v základu na tři typy, a sice arbuskulární mykorhizu (endomykorhizu), ektomykorhizu a erikoidní mykorhizu (obr. 3).

Mezi rostliny, které jsou typické pro arbuskulární mykorhizu, patří okrasné stromy a keře, ovoce nebo zelenina. Obecně se dá říci, že je to nejrozšířenější typ symbiózy, který se vyskytuje u zhruba 80 % rostlin. Tato mykorhiza je charakteristická tím, že houba vstupuje do buněk kořenů hostitelské rostliny a vytváří zde útvary, které se nazývají arbuskuly. Ty jsou místem výměny živin mezi hostitelskou rostlinou a mykorhizní houbou. Dalším útvarem, který se v rámci této spolupráce vytváří, je tzv. vezikula, což je prostor, kam se ukládají živiny.

Ektomykorhizu najdeme u zhruba dvou tisíc rostlinných druhů, především jehličnanů a listnáčů. Systém spolupráce je charakterizován tím, že houba prorůstá pouze mezibuněčné prostory kořenových buněk, kde vytváří soustavu, které se říká tzv. Hartigova síť. Kolem kořene se pak tvoří tzv. hyfový plášť, způsobující pozměněnou morfologii kolonizovaných kořenů v porovnání s kořeny nekolonizovanými.

Erikoidní mykorhiza je specifická tím, že se jedná o houby, které spolupracují pouze s čeledí Ericaceae (vřesovcovité) a Epacridaceae (postrmincovité). Jedná se o určitý zvláštní typ symbiotické mykorhizy, která je schopna vyrovnat se s nízkým pH půdy, ve které tyto rostliny žijí. Houby kolonizují buňky kořenů a tvoří v nich zvláštní útvary, takzvaná klubka a smyčky. Ty jsou místem výměny látek a určitých informací mezi houbou a vyšší rostlinou. Z hlediska nám známých rostlin se jedná třeba o vřesy, rododendrony nebo kanadské borůvky.

Ještě předtím, než si povíme o tom, které symbiotické houby mohou využívat pěstitelé bonsají, je důležité připomenout, že na stránkách www.symbiom.cz najdeme přehlednou tabulku, která přiřazuje odpovídající preparáty k dané čeledi rostlin. Je to velmi důležité hlavně z toho důvodu, abychom třeba k cizokrajným pokojovým bonsajím nedávali nevhodnou mykorhizu.